O SUV Pajero už pravděpodobně slyšel každý. Ukázalo se, že bylo pojmenováno po malé divoké kočce – Leopardus pajeros, známé také jako pampasská kočka neboli kočka travní. Biologové se však stále neshodnou: některé zdroje uvádějí, že se jedná o poddruh pampasské kočky (Leopardus colocolo), zatímco jiné tvrdí, že se jedná o samostatný druh. O tomto zvířeti se ví jen velmi málo – vede velmi tajnůstkářský životní styl a zcela se neochotně staví do kontaktu s lidmi.
Pampasská kočka neboli kočka travnatá je malé zvíře, ne větší než kočka domácí. Žije v Jižní Americe, převážně v pampách – hustě travnatých, bezlesých stepích.
Proto je druhým názvem této kočky travní kočka.
Můžete ji ale najít i ve vlhkých mangrovových lesích, mezi trnitými keři a v horských oblastech v nadmořské výšce až 5000 m.
Celkem existuje 7 poddruhů této kočky, které se liší barvou a behaviorálními vlastnostmi.
Není to příliš velké zvíře. Váží až 7 kg a měří 35 cm. Délka jeho těla může dosáhnout 80 cm a ocas je poměrně krátký – asi 30 cm.
Barva se pohybuje od černé, hnědé a červené až po stříbrnou. Srst je hustá a hustá, až 7 cm dlouhá. Vzor může být v závislosti na druhu výrazný nebo prakticky neviditelný.
Oči jsou velmi velké, s oválnými zornicemi, přizpůsobené k dobrému vidění ve tmě.
Tyto kočky jsou převážně noční, ale v případě potřeby mohou lovit i ve dne. Žijí a shánějí potravu samotářsky a ovládají území o rozloze až 50 kilometrů čtverečních.
Párují se pouze během období páření, po kterém samice sama vychovává mláďata. Vrh se obvykle skládá z jednoho až tří koťat.
Navzdory krátkým nohám, velkým hlavám a zdánlivé nemotornosti jsou pampasské kočky vynikajícími lovci. Dlouho číhají, pronásledují svou kořist a pak bleskově útočí.
Při setkání s člověkem kočka reaguje předením, syčením a ježením srsti. Pokud je varování ignorováno, kočka nebojácně útočí, bez ohledu na svou sílu nebo velikost. Samice jsou obzvláště nezištné při ochraně svých mláďat.
Jejich hlavní strava se skládá z malých hlodavců, ale tito predátoři jedí také ptáky, vejce, ještěrky a dokonce i hmyz.
Jejich délka života ve volné přírodě není přesně známa, ale v zajetí se dožívají až 16 let.
V minulém století byl tento druh kočky aktivně loven pro svou cennou kožešinu a její kožešiny se hromadně vyvážely z kontinentu. Teprve v roce 1987 byl přijat zákon, který přísně omezoval obchod s kožešinou pampasských koček.
V Argentině, Chile a Paraguayi je tento druh chráněn na národní úrovni a lov je zakázán. Rostoucí lidská činnost vytlačuje kočky z jejich přirozeného prostředí.
Pampasské kočky mají samotářskou povahu, takže jsou zřídka chovány v zoologických zahradách nebo v zajetí. V zajetí bývají extrémně nervózní a agresivní a rozmnožování je velmi vzácné. I v těch nejlepších podmínkách v zajetí není možné vychovat z pampasského kotěte přítulnou kočku.
