6 zajímavých faktů o tom, jak se s kočkami zacházelo v Rusku

Moderní lidé si možná myslí, že kočky byly na Rusi vždycky. Ve skutečnosti to není pravda. Tito známí a milovaní mazlíčci k nám byli přivezeni z daleka.

Kočky byly drahé

Nikdo neví přesné datum, kdy se na Rusi objevila chlupatá zvířata. Obecně se uznává, že k tomu došlo ještě před přijetím křesťanství. Přivezli je mořeplavci. Brzy byli považováni za společníky boha Velese a průvodce do onoho světa.

V domácnostech prostých lidí se nenacházely, protože taková pořízení byla kvůli vysoké ceně neúnosná. Kočky byly výsadou bohatých domácností. Vlastnictví kočky bylo známkou prosperity a blahobytu.

Zvíře zbavovalo své majitele hlodavců. Proto až do 15. století byla hodnota kočky chytající krysy stejná jako hodnota zdravého orného zvířete. Platilo se za ni pravými stříbrnými slitky o hmotnosti 205 gramů.

Chlupatí mazlíčci se začali objevovat v jednoduchých selských chatrčích koncem 18. století poté, co Petr I. vydal dekret, který vyžadoval, aby kočky žily ve všech stodolách, aby byly chráněny potraviny před krysami a myšmi.

Slovo „kočka“ tam nebylo.

Slovo „kot“ (kočka) bylo do ruštiny převzato z latinského „cattus“. Dlouho se kočkám v Rusi říkalo „kotka“. Kolem 16. století bylo toto označení mírně upraveno na „koša“ a poté se začalo nazývat „koška“.

Ale v některých slovanských jazycích, například v bulharštině, se starý název zachoval.

Ublížení kočce je závažný zločin.

Rusové rychle ocenili výhody malých, chlupatých zvířat. Nebylo vždy snadné chránit jídlo a vybavení před hlodavci sami. Proto v dobách, kdy byly kočky v Rusi vzácné, byla jejich krádež považována za jeden z nejzávažnějších zločinů. Trestem byla vysoká pokuta, přesahující pokutu za krádež krávy.

Zabití kočky se trestalo nejen pokutou, ale i veřejným bičováním. Obviněný byl také povinen koupit oběti novou kočku.

Kočky měly povolen vstup do pravoslavných kostelů

Bible se nikdy nezmiňuje o kočkách, ale často zmiňuje psy v negativních kontextech. Někteří církevní představitelé se snažili psy bránit a tvrdili, že svatá kniha nikdy neobviňovala zvířata z „nečistoty“. Podle křesťanského kánonu jsou však psi považováni za nečisté tvory a je jim zakázán vstup do kostela, stejně jako jiným zvířatům. S kočkami se však zacházelo zvláštním způsobem. Pouze ony, jakožto čisté a jasné tvory, byly povoleny v pravoslavných kostelech.

Všechno je to otázka fyziologie: psa lze schválně vzít do bláta, ale kočka, i když se ušpiní, se hned umyje. Je to velmi čistotné zvíře. Navíc nebude štěkat na farníky ani kousat ze strachu.

Kněží také věřili, že jemná a laskavá kočka, která je vždy tichá a neohrabaná, povzbuzuje farníky k modlitbě.

Kočky navíc pomáhaly klášterům a kostelům zbavovat se hlodavců, což jim po mnoho let poskytovalo další patronát od duchovenstva.

Kočky žily v královských komnatách

Tato zvířata obývala i královské komnaty. Používala se také především k hubení hlodavců. Proto se kočky časem staly považovány za ochránkyně krbu. Věřilo se, že na nich jezdí sám domovoi a byly první, které byly vpuštěny do domu.

Umělec Moucheron ztvárnil na plátně kočku cara Alexeje Michajloviče. Ermitáž v současnosti uchovává rytinu českého umělce Václava Hollara, která podle tohoto obrazu vznikla.

Petr Veliký měl také kočku, kterou koupil od holandského obchodníka ve Vologdě v roce 1724. Jmenoval se Vasilij.

Za vlády Kateřiny Veliké žily v paláci krátkosrsté kočky s popelavě modrou srstí. Mikuláš I. choval také kočku jménem Vaska.

Kazanské kočky byly považovány za nejlepší chytače krys.

Carevna Jelizaveta Petrovna se myší velmi bála a o své kočky se starala, jak nejlépe uměla. V 18. století si z Kazaně objednala pro Zimní palác 30 koček chytajících krysy. Najala si také správce, aby se o ně staral.

Kazanské kočky byly považovány za nejlepší chytače krys a skutečné bojovníky, zejména samci.

Dnes existuje velké množství kočičích plemen s různými barvami, velikostmi a nadýchaností. Samozřejmě už dávno ztratily svůj původní účel – hubení hlodavců. Ale tito nadýchaní malí tvorové nám stále poskytují teplo a pohodlí v našich domovech. Proto jejich popularita jako domácích mazlíčků od dob Petra Velikého neklesla, naopak vzrostla.