Už nikdy si nekoupím zvířata na ptačím trhu: Jak jsme dostali prase s překvapením

Jako dítě jsem rád chodil s maminkou na ptačí trh. Kupovala krmivo pro rybičky a kanárky a já jsem si prohlížel zvířata na prodej. Myši, křečky, morčata... V oddělené části byla roztomilá koťátka a tam, na lavičce, obklopený potenciálními kupci, chovatel nadýchaných chow-chowů nabízel levně nevyžádaná štěňata. Pro mě „ptačí trh“ představoval příležitost vybrat si domácího mazlíčka, získat od prodejce rady a tipy ohledně péče a krmení a – co je pro mnohé asi důležité – zaplatit výrazně méně než v obchodě se zvířaty nebo u chovatele.

Za „živý dárek“ na ptačí trh

Můj syn si už dlouho přál kotě, nebo ještě lépe štěně. Na rodinné schůzce jsme se ale rozhodli začít s morčetem. Rozhodli jsme se jít do zverimexu. Byl tam větší výběr a nižší ceny, zvláště když jsme si hned potřebovali koupit klec, různá krmítka a napajedla, domeček a další nezbytnosti. Tady prodávají hlodavce. Na rozdíl od zverimexů ze sovětské éry se zde neuvěřitelně rozšířila rozmanitost dostupných druhů zvířat.

Dříve byl výběr omezen na křečky – albíny s červenýma očima, bílé myši a morčata s hladkou srstí. Obzvláště šťastní kupci dokázali najít džungarské křečky a činčilu – to byla fantazie! Ale pak se mi rozšířily oči: nikdy jsem neviděl tak obrovský výběr morčat!

Himálajské, peruánské, americké, habešské – k vidění bylo tolik plemen a já si většinu z nich prostě nemohla vzpomenout na názvy. Obzvláště mě uchvátily ty dlouhosrsté, takové roztomilé, chlupaté stvoření... My jsme se ale kvůli snadnější péči o srst rozhodli pro krátkosrsté zvíře.

Mohla jsem si podržet jedno z prasátek. Bylo tak buclaté a skákavé, tak sladce vrnělo a pištělo a její tělíčko se lehce třáslo, že jsem se do něj okamžitě zamilovala. A takhle to bylo, náš „živoucí dárek“! Prodavačka nám oznámila, že je to holčička, teprve 10 týdnů stará. „Vezmeme si ji!“ rozhodli jsme se.

Uplynul měsíc

Myslela jsem si, že negativní recenze na ptačí trhy píší chovatelé, kteří čelí tvrdé konkurenci ze strany prodejců „ptačích“. Říkají, že by mohli dokonce podstrčit nemocné zvíře. Ale nevybírala jsem se zavřenýma očima: její čumák a uši byly čisté, srst lesklá a korálkové oči se jí třpytily. Malá byla také buclatá – ve srovnání s ostatními zvířaty v kleci byla nejbuclatější. Pravděpodobně ráda jí. A dobrá chuť k jídlu je známkou toho, že je s mazlíčkem všechno v pořádku.

Prasátko jsme pojmenovali Plyšová. Za čtyři týdny se téměř zdvojnásobila – vyrostla jako jarní závitek. Samozřejmě toho tolik snědla! Všechno bylo skvělé, až na jednu věc: Plyšová neměla moc ráda, když ji někdo držel v náručí – snažila se za každou cenu vyhýbat blízkému kontaktu. No nic, budeme ji muset jen sledovat, jak tak něžně drží ve svých drobných prstíčcích kousek mrkve nebo obilnou tyčinku.

To nemůže být!

Uběhlo dalších deset dní a já si začala všímat, že se prasátko čím dál víc snaží schovat do hnízda a stává se méně aktivním. Ale protože se její chuť k jídlu nezmenšila, ba dokonce se zvýšila, usoudila jsem, že je na obavy příliš brzy. Možná jsme ji jen překrmili? Byl čas zhubnout? Nebo bych se měla poradit s veterinářem? Ano, udělám to; zítra se na ni půjdu podívat.

Ale mým plánům se nestalo, že se uskuteční. Když jsem šel vyndat Plyšu z klece, nemohl jsem uvěřit vlastním očím: v seně pobíhali lidé, o kterých jsem si myslel, že jsou to červenobílí křečci! Byl to snad vtip? Podíval jsem se pozorněji: aha, byla to dvě malá morčata – Plyuškina miminka. Musela porodit, když jsme spali. A jak víme, morčata se na rozdíl od křečků a krys rodí se srstí.

To je překvapení! Nikdy bych si nepomyslela, že se něco takového může stát čtyřměsíčnímu zvířeti. Ukazuje se, že morčata dospívají velmi brzy, a pokud nejsou včas oddělena od klecí, mohou mít vrhy už v tak mladém věku. Ani jsme si nevšimli, že je březí, protože jsme ji ani nebrali do ruky, protože jsme si mysleli, že je jen tlustá. Tak jsme si jednu koupili a teď jich máme tři. Je čas stát se sama prodavačkou ve stánku s ptáky.

Místo doslovu

Můj syn nás samozřejmě požádal, abychom si nechali Plushova mláďata, ale rozhodli jsme se, že nebudeme zakládat farmu s morčaty. Dospělá selata jsme rozdali přátelům. Už si zvířata na ptačím trhu kupovat nebudu – kdo ví, jaké překvapení nás příště může čekat. Co když například z roztomilé malé ještěrky vyroste hrozivý aligátor?