Mnoho začínajících milovníků psů si klade otázku: jaký je rozdíl mezi estonským honičem a ruským strakatým honičem? Tato plemena jsou si sice podobná, ale mají i určité charakteristické rysy.
Charakteristika estonského honiče
Pes je výsledkem křížení plemen bígl a honič. Jedná se o lovecký pes podprůměrné výšky, se silnou stavbou těla a dobře vyvinutým osvalením. Jeho hlava je kulatá, čenich protáhlý a oči mírně šikmé. Průměrná délka života tohoto plemene je 12–14 let.
Přestože je estonský honič přímým potomkem bígla, tato plemena se v mnoha ohledech liší:
- jsou vyšší a větší;
- štěkání psa je hlasitější;
- Bíglové jsou přehnaně společenští, zatímco honiči mají zdrženlivou povahu a snadno se cvičí.
Ruský strakatý honič
Plemeno vzniklo křížením foxhoundů s místním ruským honičem. Tito psi jsou vynikající lovci, mají silnou stavbu těla podobnou estonskému honiči, středně velké tělo a vyrovnanou povahu. Hlava ruského strakatého honiče je velká, ale ne široká, s sotva viditelnými obočími a šikmýma očima. Průměrná délka života tohoto plemene je přibližně 12 let.
Hlavní rozdíly mezi plemeny
Navzdory určitým podobnostem lze estonské a ruské strakaté honiče rozlišit následujícími vlastnostmi:
- rozměry: kohoutková výška ruského strakatého honiče je 58–68 cm, zatímco u ostatních je to 45–52 cm;
- srst: ruský strakatý pes má krátkou srst na hlavě a končetinách a asi 5 cm na zbytku těla; estonský pes má krátkou a tuhou srst po celém těle;
- Uši: Ruský strakatý honič má visící, trojúhelníkové uši se zaoblenými okraji a vysoko nasazené, zatímco estonský honič má nízko nasazené uši, které leží blízko hlavy.
Toto jsou hlavní rozdíly mezi těmito dvěma loveckými plemeny. Možná se při bližším zkoumání odhalí i další, ale to záleží na jednotlivci.
