Psi se stali přáteli a oblíbenci mnoha slavných osobností. A dokonce inspirují i spisovatele.
Anton Čechov
Psi byli Čechovovou láskou. Čtenáři se s nimi mohou setkat v mnoha jeho dílech: „Kaštanka“, „Třešňový sad“, „Vaňka“, „Chameleon“ a „Dáma se psem“.
Psi se objevovali nejen v jeho příbězích, ale i v jeho skutečném životě. Anton Pavlovič miloval jak čistokrevná zvířata, tak i křížence. Pro ty druhé dokonce vymyslel šlechtickou přezdívku: „šlechtici“.
Ale spisovatelovým oblíbeným mazlíčkem byli jezevčíci. V Melychově měl dva kusy tohoto plemene. Nesli lékařská jména i s patronymy: Brom Isajevič a China Markovna. Anton Pavlovič s nimi rád vedl rozhovory, které se později promítly do jeho děl.
Agatha Christie
Agatha si pořídila svého psa Tonyho, když jí bylo pět let. Její láska k těmto zvířatům od té doby jen sílila. Důkazem toho je věnování teriérovi Petrovi, které je úvodem k románu „Tichý svědek“. Tentýž pes se stal také prototypem protagonisty románu. Prolog k tomuto románu se jmenuje „Především pes“. Hrdinka se v něm nemůže rozloučit se svým čtyřnohým přítelem, a to ani tváří v tvář hladovění.
Vladimir Majakovskij
Psi hráli v Majakovského životě a díle významnou roli. Vladimir Vladimirovič měl dokonce přezdívku „Štěně“. A nebyly to jen jeho dunivé, staccatové, štěkající verše. Stejně jako jeho pes byl i básník oddaný a nezištný těm, které miloval. Jeho hlavní múza, Lilja Brik, to velmi dobře věděla. Není náhoda, že svou knihu pamětí o Majakovském nazvala „Štěně“.
Jeden z jeho domácích mazlíčků, kterého si sebral na ulici, měl stejnou přezdívku. Majakovskij často hladil zatoulané křížence. Ve svých básních se dokonce zmiňuje o tom, jak byl ochoten dát jim svá vlastní játra, když měli hlad.
Další z básníkových psů, buldok Bulka, byl s Majakovským až do jeho poslední hodiny.
Alexandr Kuprin
Kuprin nazýval zvířata svými čtyřnohými pány a mezi nimi měl obzvláště rád psy. A to z dobrého důvodu. Jednou oblíbený pes Alexandra Ivanoviče, Sapsan, riskoval svůj život, aby zachránil spisovatelovu dceru před vzteklým psem. Později Kuprin napsal příběh ze Sapsanovy perspektivy, v němž vyjádřil své psí (a tedy i své vlastní) myšlenky na lidi, zvířata, události a mnoho dalšího. Obrovský pes z Medevaku, který se spisovatelem pózoval na mnoha fotografiích, se tak navždy stal součástí světové literatury.
Psi se objevují v mnoha Kuprinových dílech: „Bílý pudl“, „Pirát“, „Psí štěstí“, „Barbos a Žulka“, „Zavirajka“ a dalších.
Françoise Sagan
Psi byli součástí života Françoise Saganové od dětství. V majetku jejího otce žil jezevčík, kterému ve stáří ochrnuly zadní nohy. Místo aby zvíře bylo opuštěno, byl pro něj vyroben invalidní vozík – vozík – který používalo k pohybu poškozených končetin. Uctivý postoj Françoise Saganové ke psům zůstal navždy. Dokonce přiznala, že psí oči byly upřímnější než oči milence.
Spisovatel měl dlouhou dobu německého ovčáka jménem Werder. Navzdory svému hrozivému vzhledu byl pes přítulnější než kočka. Když ale Werder vážně onemocněl, musela Françoise snášet jeho utrpení. Toto odloučení nesla velmi těžce.
V posledních letech svého života byla spisovatelka obklopena také psy. Osobně pro ně vařila jídlo čtyřikrát denně. Také ji zbavovali nesnesitelného pocitu osamělosti, který Francouzku pronásledoval po celý život a vyléval se na stránky jejích románů.
Stanislav Lem
Polský spisovatel sci-fi měl psa jménem Bartek. Byl to obrovský samec, vážící v osmi měsících 34 kg. Navzdory své impozantní velikosti byl Bartek velmi laskavý tvor. Byl ke svému majiteli přítulný a olizoval všechny cizí lidi.
Lem měl velmi rád velké psy podobné vlkům. Před Bartekem měl spisovatel alsaského ovčáka. Tito velcí a věrní společníci dodávali Lemovi, který přežil holocaust, pocit bezpečí.
Walter Scott
Walter Scott byl proslulý chovatel psů. Jedno plemeno bylo dokonce pojmenováno po hrdinovi jeho románu „Guy Mannering“ – Dandie Dinmont.
Spisovatelovi čtyřnozí přátelé dostali v jeho domě volnou ruku. Kdykoli se mu zatoulali do pracovny a vyskakovali z oken. Romanopisec měl psy různých plemen: chrty Douglase a Percyho a také teriéry plemene Dandie Dinmont. Spisovatel je pojmenoval podle svých oblíbených koření: Hořčice, Kečup a Pepř.
Kvůli svému kulhání cestoval Walter Scott převážně na koni. Na svých cestách ho vždy doprovázel jeho jelení pes Maida, který připomínal velkou německou dogu. Pes je pohřben pod jeho sochou u vchodu do spisovatelova domu.
Na pomníku v Edinburghu je Walter Scott zobrazen s Maidou, která si položila hlavu na klín svého pána.
Michail Prišvin
Prišvin jako vášnivý lovec choval lovecké psy. Německý ohař jménem Nerl se objevuje v jeho povídce „Výcvik Nerla“. Lov s tímto psem však nebyl nijak zvlášť úspěšný. Nicméně setr jménem Žalka plně splnil očekávání své majitelky.
Téma lovu se psy je patrné v mnoha autorových dílech. Velká část z nich je založena na osobních zkušenostech Michaila Michajloviče. Všichni psi, kteří s Prišvinem žili (lajky, ohaři, lovečtí psi, setři, španělé), mu tak poskytovali nejen radost ze společnosti, ale také inspiraci pro jeho tvůrčí práci.
Stephen King
Král hororového světa nazývá svého mazlíčka Molly „Zplodinou zla“. Tento velšský corgi pembroke se podle spisovatele chce zmocnit světa. Psi tohoto plemene se často objevují na stránkách Kingových románů.
Molly je dlouhověká žena, už jí je 30 let. Stephen King se často fotí v tričku s jejím portrétem a žertuje, že mu to Molly řekla.
Mezi světovými literárními autory je láska ke psům tak hluboká, že se odráží v jejich dílech. Tito čtyřnozí přátelé nejen inspirovali své majitele, ale často sloužili i jako inspirace pro postavy v mezinárodních bestsellerech.
